Technologická revoluce se nutně promítne i do další společenské revoluce, která přichází

Křišťálová Lupa – Cena českého Internetu vstoupila do svého jedenáctého ročníku. O prestižní soutěži jsme mluvili s jejím duchovním otcem a také předsedou výkonné rady profesního Sdružení pro internetový rozvoj v České republice (SPIR) a výkonným ředitelem společnosti Internet Info Jánem Simkaničem.

Křišťálová Lupa se stala symbolem českého internetu. Hlavně pak od svého začátku poukazovala na zajímavé projekty, které se na něm objevovaly, a pomáhala jim získat větší známost. Dnes, kdy je internet všudypřítomný a žádnou propagaci nepotřebuje, není už trochu zbytečná?

Internet propagaci nepotřebuje, ale projekty na něm ano. Význam ankety potvrzují už ty desítky tisíc hlasujících, kteří podporují své oblíbené projekty. Myslím, že Křišťálovka si z roku na rok získává čím dál větší respekt. Je dobré si vůbec jednou za rok v rámci celého trhu říct, co za tu dobu vzniklo zajímavého a co může inspirovat ostatní. Mě samotného stále překvapují nominace, které se objevují a které se tak díky Křišťálové Lupě dostanou do povědomí.

Minimálně je asi zajímavé dívat se na to, kdo který rok zvítězil. Je to jakýsi dokument toho, jak se vyvíjí český internet.

Rozhodně. Stačí se podívat třeba na Stream.cz, který dřív získal Lupu jako celek a teď už sbírá nominace pro jednotlivé pořady. Ukazuje to, jak se z nové cesty vlastně stala mainstreamová platforma, který se jako taková už neřeší.

Jak se obecně za dobu Křišťálové Lupy změnil internet?

Naprosto. Jednoduše se to dá vystihnout tak, že dřív se služba na internetu přizpůsobovala tomu, co umožní technologie. Dnes je to obráceně, cíli a smyslu se technologie šije na míru. Navíc je internet už skoro všude a ve všem. Dřív to byla geekovská záležitost, dnes přirozená součást života. Přes internet lze zařídit prakticky cokoliv.

Deset ročníků Křišťálové Lupy moderoval Ján Simkanič s hercem Tomášem Hanákem. Letos už se žezla chopí někdo nový. (Foto: Internet Info)

Český internet byl ve svých počátcích hodně o osobnostech, které jej vzaly za svůj, propagovaly ho a tvořily. Jak se jim daří dnes?

Nejlépe asi dopadl Ivo Lukačovič, co si budeme vykládat. Bezesporu uspěli i otcové antivirového programu Avast, který dnes dělá globální byznys. Ondřej Neff dál píše a fotí, stejně jako Miloš Čermák či Daniel Dočekal. Náš Marek Antoš dál provozuje Internet Info, jen k tomu ještě přibral ústavní právo, Patrick Zandl jako vždy rozjíždí podnikání v nových oborech, jen teď už je to v chytré distribuci elektřiny. A z úspěšných byznysmenů internetového pravěku, jako Ondřej Fryc, Ondřej Tomek, Olda Bajer nebo Jura Hlavenka, stali ještě úspěšnější podnikatelé

Ne všichni ale na internetu uspěli. Když se podívám o pár let zpět, vidím mrtvé nebo umírající projekty, co kdysi měly našlápnuto – Svět Namodro či třeba Centrum.cz.

Změna preferencí uživatelů internetu je přirozená a na internetu navíc extrémně rychlá. Někdy to byl špatný manažerský plán, jindy nečekaná změna trendu či nástup globální konkurence. Stačí si uvědomit, co udělal nástup Facebooku s českým internetem. Přerod a zánik některých věcí, které nemusely být špatné, je přirozená věc. Když se podíváš na to, jak se dnes dělá digitální marketing a jak se dělal před deseti lety, tak tehdejší hvězdy by se dnes vůbec neuživily, kdyby se nevyvinuly současně s trhem.

Velkou roli dnes hraje to, že na internetu může začít něco dělat kdokoliv a nepotřebuje k tomu žádné technologické znalosti ani velké investice. Člověk si nakliká eshop za několik hodin a je jenom na něm, jak kreativní pak ve svém byznyse bude. Díky tomu je konkurenční boj na internetu obrovský a udržet se na vrcholu dá obrovskou práci.

Jak se změnili lidé, kteří českému internetu udávají rytmus?

Hlavně se změnili generačně. Ono také pořád nejde sledovat a vytahovat nové a nové trendy. Ti, kdo na internetu začínali, a o kterých jsme mluvili, zestárli a mají rodiny a je přirozené, že na jejich místo se derou mladí a draví, kteří mají na všechno víc času. Úplně bych to ale zase nepřeceňoval. Média vždy zajímají fenomény a těm věnují až přehnanou pozornost. Takže nás místo blogerů teď zrovna fascinují youtubeři. Forbes ze spousty z nich udělal nejvlivnější lidi na internetu, ale já bych řekl, že to tak žhavé zase není. Stará generace internetu má a ještě dlouho bude mít velký vliv.

Co však žhavým trendem je, že se internetové projekty obecně derou na místa, která byla dřív nepřestavitelná, usazují se v tzv. tradičních segmentech. E-pojištění je dnes hlavní sponzor fotbalové ligy. To by před pěti lety asi nikoho nenapadlo.

Překvapí tě někdy, kdo uspěl v nominacích, a nakonec i jako držitel Křišťálové Lupy?

Mě hlavně dělá radost, že se objeví něco nového, obdivuji tu schopnost přijít na to a vydat se s odhodláním do neznáma. A ještě víc, když to někdo udělá dobře a dotáhne se vším všudy do konce. Je radost to sledovat. Takových věcí je spousta a v tom je ten smysl Křišťálové Lupy, na který ses ptal na začátku, stále obrovský – dát pozornost a uznání podnikavým lidem na internetu.

Kam se řítí internet?

Obvykle se predikuje permanentní připojenost, ale určitě se to bude týkat jen určité skupiny lidí. Může to být ale rychlé a neuvěřitelně intenzivní. Stačí si uvědomit, co provedly chytré mobilní telefony v posledních letech. Takže připojení všeho a všech. S tím souvisí i internet věcí – komunikace online bude na stále více místech a ani nebude třeba, aby se do toho zapojovali lidé. Spousta komunikace se odehraje mezi přístroji, roboty či auty, aniž bychom si to uvědomovali. Obecně díky tomu musíme počítat se zefektivňováním a zlevňováním mnoha procesů. Proměna internetu a tím pádem celé společnosti bude určitě tak obrovská, že moc nemá smysl ji předjímat. Určitě nás totiž nakonec všechny překvapí. Vždyť v roce 2006 nikdo nedokázal jasně predikovat, jak to bude vypadat v roce 2016. Pro příklad představa, že dnes obvolávám hotely, jestli nemají volno, nám přijde absurdní jak z minulého století. No a před pár lety jsme to dělali ještě všichni.

Ten překotný vývoj jistě přinese i spoustu hrozeb.

To bezesporu – bát se musíme hlavně zneužívání dat a obecně narušení bezpečnosti. Dost mě děsí, že se stále více budeme potýkat s rozostřením toho, co je pravda a co ne. Díky sociálním sítím a propagandě a manipulaci, která se na nich objevuje, je znejistělá celá společnost. Ustát to i pro tak bohaté a konsolidované společnosti, jako jsou USA a západní Evropa, nebude vůbec jednoduché. Prožíváme technologickou revoluci ve velmi krátkém čase, což se ale nutně promítne i do další společenské revoluce, která s tím přichází. Pro mnoho lidí se díky technologiím tvoří nový a cizí svět a ti, kdo jsou v něm neúspěšní, mohou mít pocity marnosti a ztráty pozic, navíc zdá se, že pracovní místa budou skutečně kvůli robotizaci ubývat. Budeme to muset ustát, pokud chceme zvládnout všechny ty přeměny. Ocitáme se trochu v situaci technologického rozvoje před první světovou válkou. Ten rozvoj přinesl úžasný rozmach, ale zároveň s tím probudil temné síly, které ten rozmach chtěly využít ve svůj prospěch. Současná technologická revoluce může vyústit také v něco špatného.

Ty ses teď hodně angažoval v boji proti blokování hazardních stránek na internetu. Proč?

Svoboda internetu je hodnota, kterou je třeba navzdory všem rizikům chránit. Jde o to, že se vždycky najdou nějaké užitečné záminky, proč do ní sáhnout a internet regulovat. Podobné pokusy však vždy končí tím, že se zneužijí pro zásah do svobod jednotlivce a celé společnosti, do svobod něco zastávat, dělat, říkat a vidět. Jsem přesvědčen, že tenhle zákon jde právě tímhle směrem. Učinit internet, ze zásady svobodné médium, nesvobodným, není nic složitého, jak nám ukazují různé země na východ od nás. Demokratická společnost do internetu nemá zasahovat, pokud to není nezbytně nutné.

Boj proti nelegálnímu hazardu na internetu je podle nás psychologickým prolomením cenzurní hranice, navíc strašně špatně realizovaný. Stále věřím, že Ústavní soud ho nakonec odmítne.

Nejsem si jistý, že by internet měl být bezbřehý. Pro tebe by nebyl problém, kdyby si někdo založil třeba stránku Arijský boj a štval na ní třeba proti židům?

Samozřejmě, že je to problém, ale jde o to, jak se k němu postavíme. Ostatně, dneska už podobné stránky jsou, včetně různých seznamů tvz. nepřátelských živlů. Provozují je čeští neonacisté, web je zaparkovaný v USA, dokonce na něm visí e-maily ukradené z premiérova freemailu, a stejně na ně nikdo nemůže. Musíme se sklonit před realitou, že dosažitelnost některých věcí je problematická nebo nemožná a že vystavění zdi kolem celého internetu kvůli pár případům povede k restrikcím, které budou mít pro společnost násobně horší dopad.

Podle mě si musíme zvážit, jestli nám stojí za to dostat jednoho vinného, když přitom budou umlčeni miliony nevinných.

Mě to přijde strašně moc idealistické. Co třeba výzvy k terorismu?

I ve Spojených státech, kde je zřejmě nejvelkorysejší přístup ke svobodě slova, je výzva k trestnému činu tou hranicí, při které může dojít k zásahu proti jejímu původci. Takže v tom není zásadní problém.

Uvědomuješ si, že se třeba shoduješ s Úsvitem, který bojuje za absolutní svobodu slova a také s ještě horšími partami, které to dělají ve skutečnosti hlavně proto, aby mohly šířit nenávist?

To musím odmítnout, tam žádná shoda není. Správně jsi poukázal na to, že oni chtějí svobodu slova pro sebe, aby mohli omezovat svobody ostatním. Ale to je něco zcela jiného. Mně jsou názory takových lidí z duše protivné, na druhou stranu, stále si říkám, že řešit to zákazem toho, co mohou říkat, znamená, že nespoléháme na dospělost populace. Lidé, kteří nejsou schopni sami poznat odpornost takových věcí, je časem poznají na sobě, ale stát tu není od toho, aby vyřešil všechno za ně. Poznat šmejda by měli sami. Možná ne hned, ale po čase ano.

Já když vidím, čemu všemu lidé věří a propadají, tak se spíš děsím, k čemu může vést to, za co bojuješ.

Ale to nevyřešíš tím, že něco zakážeš. Společnost musí být schopná přinést lákavější alternativu. Jistě, někdy se to nepodaří, a cena za ozdravení bývá obrovská, někdy tragická, ale stále ještě věřím na známé heslo, že člověk se nemá vzdávat svobody ve jménu bezpečnosti, protože pak nakonec stejně přijde o obojí.

 

Vyšlo na Mediahub.cz 17. října 2016